Jdi na obsah Jdi na menu
 


JUBILEJNÍ LETOŠNÍ ČÍSLO NÁRODNÍCH LISTŮ Č.60

8. 12. 2014

 

Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění?

5.12.2014

Exkluzivní výpověď zaměstnance o praktikách, spin doctoringu, plánování

výsledků průzkumů, prefabrikace volebních preferencí, ovlivňování

nerozhodnutých voličů, opakování průzkumu, pokud výsedek nedopadl podle

představ a další machinace!

 

---------------------------------------------------------------------------

Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor s vrcholovým manažerem

renomované agentury pro průzkum veřejného mínění v Česku. Exkluzivní

rozhovor, šokující svědectví, bez cenzury a natvrdo. Jelikož je osoba u této

agentury stále zaměstnána, upravili jsme rozhovor takovým způsobem, aby byla

zaručena bezpečnost a anonymita tohoto whistleblowera, jehož výpověď nemá v

historii české žurnalistiky obdoby. Svědectví je natolik závažné, že jsme

velice vděčni za to, že můžeme tyto informace publikovat exkluzivně právě u

nás.

 

Popravdě, pro nás jsou informace z rozhovoru známými fakty, ovšem je to

poprvé, kdy někdo vystoupil se svědectvím přímo zpoza informační barikády

těchto agentur. Redakce si ověřila tuto osobu, i skutečnost, že opravdu u

agentury působí. Jméno osoby jsme na její žádost v textu změnili. Po poradě

s našim právníkem jsme se rozhodli neuveřejnit jméno agentury, kvůli

zachování korektního rozměru článku, neboť kontaktováním agentury s žádostí

o vyjádření se k informacím bychom informátora vystavili riziku odhalení ze

strany jeho zaměstnavatele. Nemáme možnost tedy ověřit validitu jednotlivých

informací a událostí, poskytujeme zde pouze publikační prostor lidem, kteří

chtějí přinést svá svědectví. Cílem článku není obvinění konkrétní agentury

z něčeho nekalého, ale jde nám o svědecký pohled na podivné praktiky v

českých mediálních agenturách. Finální verze a redakční úpravy článku byly

odsouhlaseny po vzájemné dohodě.

 

Mediální propaganda pohledem zevnitř agentury

 

Petře, můžete našim čtenářům říct něco bližšího o sobě?

 

Pracuji pro agenturu už velmi dlouho, počet let nechci kvůli identifikaci

uvádět. Vystudoval jsem zahraniční politologii a mediální vztahy, stejně

jako někteří moji kolegové a v agentuře pracuji na manažerské pozici. O

rodině bych nerad hovořil, nerad bych je nějak ohrozil nebo identifikoval

sám sebe v médiích. Nabídl jsem anonymní rozhovor i jedné komerční české

televizi, ale odmítli mne bez udání důvodu. Rozhodl jsem se tedy informace

uveřejnit anonymně na internetu a AE News mi přišlo jako vhodná platforma,

protože umožňujete publikování informací od anonymních whistleblowerů. O vás

jsem se dozvěděl teprve nedávno v souvislosti s kauzou červených lístků

proti prezidentovi Zemanovi. Nastal čas, aby někdo udělal to, co je nutné.

Aby lidé věděli, jak je s nimi manipulováno ze strany médií.

 

Proč jste se rozhodl promluvit?

 

Poslední události okolo tendencí a snah o svržení českého prezidenta jsou

plně v souladu s tím, na čem jsme v agentuře pracovali i ve spolupráci s

Českou Televizí a poslední vývoj v tomto veřejnoprávním médiu je opravdu

neskutečný převrat, se kterým nikdo z dozorových institucí nechce nebo spíš

neumí nic udělat a já nehodlám nečinně přihlížet. Ty informace, které o nich

máme, jsou v podstatě v té poloze, že z České Televize se stala neřízená

střela, neovladatelné těleso, kterého se zmocnili bývalí aktivisté okolo

vůdců známého „spacákového povstání“, tedy lidé z okolí bývalého prezidenta

Václava Havla a Jana Rumla.

 

Chcete říct, že současná kampaň proti Zemanovi je řízena z Kavčích Hor tzv.

Havlisty?

 

Není odtamtud řízená, je odtamtud pouze medializována. Zato ale velmi

intenzivně. Řízena je však odjinud.

 

Počítám, že oba víme, kdo ji řídí.

 

Ano, ta kampaň pochází přímo od amerických mediálních poradců ministerstva

zahraničí Spojených států amerických a od jejich detašovaných pracovišť na

ambasádách, od lidí, kteří řídili rozvrat v Kyjevě na konci minulého roku.

Jsou to stejní lidé, kteří dnes řídí prefabrikaci průzkumů veřejného mínění

v České Republice, kteří financují tyto průzkumy a pomáhají logisticky

zajišťovat hlavní eventy v ulicích.

 

Co to je prefabrikace?

 

To je předpříprava mediálního mínění odvozeného od plánovaného předpokladu

průzkumu občanských postojů a názorů. Je to hlavní model ovlivňování myšlení

obyvatelstva v západních zemích a USA. Skrze prefabrikaci lze rozpoutat

revoluci nebo i válku, zvrátit výsledek voleb na poslední chvíli, dostat

neparlamentní stranu do sněmovny, zajistit rezoluci rady OSN, prakticky

cokoliv.

 

To zní opravdu děsivě, jak to funguje?

 

V principu jde o Machiavelismus implementovaný do mediálního prostoru 21.

století. Funguje to tak, že mediální agentura, která dělá průzkum veřejného

mínění, podsune veřejnosti nejprve prefabrikát. To znamená uměle vytvořený

konstrukt, který veřejnost velmi rychle pojme v podvědomí za svůj vlastní

názor. V tom spočívá princip a největší síla. Dokonalým prefabrikátem se

stala tragédie letu MH17 na Ukrajině. Média bez jediného důkazu nebo

stanoviska vyšetřovatelů posunula veřejnosti pohotový prefabrikát o vině

Ruska a pro-ruských separatistů. Tyto prefabrikáty jsou ihned vzápětí

testovány v průzkumech veřejného mínění. Pokud se prefabrikát uchytí, začne

se s ním pracovat jako s nezvratným faktem, pravdou, a následně média a

tiskové agentury začnou prefabrikát šířit do médií.

 

V Česku jste pracoval na nějakém prefabrikátu?

 

Ano, byla to předvolební kampaň hnutí ANO. V podstatě šlo o to, abychom

pomohli vytvořit v očích nerozhodnutých voličů prefabrikovanou představu o

tom, že neznámé hnutí ANO v preferencích roste a že představuje alternativu

vůči zavedeným stranám v době, kdy o hnutí nikdo ještě nevěděl.

 

Jak to probíhalo?

 

Nejprve jsme museli analyzovat vzorek našich vybraných respondentů, které na

projekt použijeme z naší databáze. Většina veřejnosti si totiž myslí, že

průzkum probíhá na ulici nebo náhodným telefonováním na různá náhodná čísla.

I když i to se někdy používá, je to jen zcela výjimečně, protože z náhodných

dotazů náhodných osob nelze tak snadno sestavit reprezentativní vzorek.

Veřejnost si myslí, že při průzkumu se používá faktor náhody.

 

A tak to nefunguje?

 

Kdepak. Na průzkumech se podílí vzorek tzv. „vybraných respondentů“. To jsou

osoby, které s naší agenturou spolupracují. My o nich máme sociologický a

profesní profil, známé jejich rodiny, přátele, zaměstnání, rodinný příjem a

vše ostatní, abychom mohli respondenta zařadit do určité sociální skupiny.

Množina těchto respondentů potom vytvoří tzv. reprezentativní vzorek, se

kterým se dál pracuje.

 

Počkat, takže to znamená, že vy víte, jak kdo bude na jaké otázky přibližně

odpovídat?

 

Ano, víme to s velmi vysokou přesností. Obecně můžeme říct, že známe dopředu

reakci respondenta na určité téma s přesností převyšující 90%

pravděpodobnosti. Dokážeme tedy naplánovat výsledek zadaného průzkumu

klienta, aniž bychom zfalšovali jediný checkbox. Toto je tedy nezbytné pro

agenturu a její přežití.

 

Proboha, ale to znamená, že ten průzkum je zfalšovaný, ne?

 

To právě není. Je pouze prefabrikovaný. Nikdo nefalšuje odpovědi

respondentů. My pouze zajistíme, že otázky budou položeny na stůl vybraným

respondentům, o kterých bezpečně víme, že odpoví podle našich představ,

resp. podle představ zadavatele. Většina zadavatelů nechce zjistit názor

veřejnosti, ale chce potvrdit svůj předpoklad. To se mnohdy rozchází s

výsledky průzkumů, a potom klient chce buď průzkum opakovat, anebo od nás

odejde ke konkurenci, kde mu vyjde lepší výsledek průzkumu. Možná vás to

překvapí, ale většina průzkumů je placena až v okamžiku, kdy je klient o

něčem přesvědčen a očekává pouhé potvrzení z průzkumu. Že by nám někdo dal

zakázku bez představy, jak výsledek dopadne, to se stává jen málokdy.

 

Takže průzkumy slouží spíš jako podklad pro nějaké teze nebo tvrzení?

 

V devíti z deseti případů jde o tzv. konfirmační průzkumy, tedy jak název

napovídá, průzkumy, které mají něco zadavatelovi potvrdit. Pokud nepotvrdí,

je problém. A to se potom průzkum obvykle opakuje, třeba i několikrát, dokud

se výsledek nedostaví. Empirických průzkumů, tedy těch, které nic dopředu

nepředpokládají ze strany zadavatele, těch je opravdu znatelná menšina a

každým rokem jich je méně.

 

Kdo si u vás objednává prefabrikované výsledky?

 

Různé subjekty. Od politických stran mimo i uvnitř poslanecké sněmovny, přes

média až po soukromé firmy. Např. Česká Televize si zažádá o průzkum na téma

soužití Čechů s menšinami. Ta otázka na respondenty zní: „Bydleli byste s

Romy v jednom domě?“ a když my uděláme průzkum, ten výsledek je takový, jaký

asi sami tušíte, a nám přijde potom z České Televize reakce, že ten průzkum

chtějí udělat znovu, protože „výsledek průzkumu nezapadl do konceptu jejich

zpravodajství“. Takže oni nám pošlou novou upravenou otázku a ta zní: „Jak

hodnotíte soužití s menšinami?“.

 

A ten výsledek vyjde podruhé jinak?

 

Jistě. Však otázka je podruhé již zcela neutrální. V televizi se to ale

potom interpretuje tak, že čeští občané mají od minulého roku lepší pohled

na spolužití s etnickými menšinami a Romy zejména. Někdy děláme průzkum pro

klienta i 4x po sobě, než je konečně spokojen. Platí ale pochopitelně jen za

jeden průzkum, ten, který mu vyhovuje. Agentura si nemůže dovolit o klienta

přijít.

 

Byl tohle důvod obrovských rozporů v průzkumech před volbami do parlamentu v

roce 2010?

 

Ano, ČSSD tehdy chtěla výsledky za každou cenu materializovat v průzkumech,

neměli čas na prefabrikaci postojů občanů, to vyžaduje čas a peníze v

mediálním prostoru. Prostě nabídli peníze jenom na průzkumy a chtěli

výsledek. Když nebyl podle jejich představ, šli ke konkurenci. ČSSD tehdy

měla přitom dost času zainvestovat do finančně náročnějšího spin doctoringu

a přetavit ty „zdoktorované“ průzkumy v reálný výsledek.

 

Co je to spin doctoring?

 

To je technika předvolebního boje, kdy donutíte média postavit otázku

veřejné volební diskuse okolo jediného a mnohdy banálního zástupného tématu.

Vezmete si téma, ve kterém je vaše strana nejsilnější a váš největší soupeř

nejslabší. Prefabrikovaný průzkum veřejného mínění, o který se postaráme my,

potom ukáže, že toto téma zajímá voliče nejvíc. Najednou to spustí lavinu a

pár takovýchto průzkumů změní výsledek voleb. A také změnil.

 

Takže se přiznáváte, že jste potopili Jiřího Paroubka v roce 2010?

 

Okolo Jiřího Paroubka se podařilo pravici roztočit spin doctoring poslední

měsíc před volbami v roce 2010. Strany TOP09 a ODS si objednávaly desítky

prefabrikovaných průzkumů, které měly za cíl vyvolat dojem, že Jiří Paroubek

škodí ČSSD. Ve skutečnosti to bylo jinak, on byl pro ČSSD jejich nejsilnější

postava, ale spin zafungoval a veřejnost tomu začala opravdu věřit, najednou

se začaly ozývat hlasy i zevnitř ČSSD, že Paroubek není dobrý lídr. Byl to

jeden z nejlepších spinů posledních 20 let, pravici se podařilo pomocí

tohoto spinu zlikvidovat předsedu nejsilnější politické strany v té době.

ČSSD měla spoustu munice, jak tehdy oslabit pravici, ale neschopným

managementem volební kampaně ČSSD ze strany pana Tvrdíka to dopadlo pro

Jiřího Paroubka katastrofálně.

 

Zmínil jste protesty proti Zemanovi. Jde také o spin?

 

Ano, ale to není česká práce. To je řízené ze zahraničí. Cílem spinu okolo

Zemana je vytvořit mediální prefabrikát, který pojme česká veřejnost za svůj

názor, že český prezident škodí této zemi a že když lidé vyjdou do ulic, aby

měli pocit, že je to jejich volba a jejich rozhodnutí, že tam jsou. Stále

ale tvrdím, že bez 17. listopadu by nikdy nevyšlo do ulic tolik lidí. V

tomto ohledu pouze spin využil příležitost tohoto svátku naakumulovat co

nejvíce lidí do průvodu. Průvod s peticí na Pražský Hrad před několika dny

měl už potom pouze nějakých 200 až 500 lidí. Čili, jak vidíte, nejde o

národní hnutí proti prezidentovi, jde o mediální spin.

 

Jsou protesty proti Zemanovi legitimní?

 

Nejde o to, jestli jsou legitimní, jde o to, že jsou zcela absurdní. Miloš

Zeman je totiž široko daleko v Evropě jediný politik, který hájí národní

zájmy své země při návštěvách v cizině jako lev, o Zemanovi víme, že je

národní patriot a kdyby takovým patriotem býval třeba Václav Havel, těžko by

dnes stála jeho busta v hlavním městě USA, ale byla by v Česku, nejlépe

někde na Václavském náměstí. To, že k tomu nedošlo a že na tom Václaváku

jeho busta nebo socha není, to je znamením, že Václav Havel se netěší oblibě

u české veřejnosti, tedy rozhodně ne u většiny. Miloš Zeman je terčem velmi

agresivního spinu, který jsem ještě nezažil. Já tomu říkám „majdanizace“

českého mediálního prostředí. Zeman jako nepřítel č. 1, podobně jako

Janukovyč v Kyjevě počátkem tohoto roku.

 

Jak se vlastně podsouvá veřejnosti cizí názor? Tedy jak se dělá ta

prefabrikace“? Jak to vypadá krok za krokem?

 

Tak především je třeba na toto mít peníze. Prefabrikace vyžaduje mediální

prostor (noviny, servery a televize) a prefabrikované průzkumy veřejného

mínění. Když přijde klient, např. nové politické hnutí, které se chce dostat

do sněmovny, tak my jim poradíme spinová témata, doporučíme jim mediální

prostor v televizi a připravíme sérii šesti až osmi prefabrikovaných

průzkumů, které posílí spinová témata a vyvolají ve veřejnosti představu, že

nové hnutí má našlápnuto k dobrému výsledku. To je hlavní motor celého

projektu.

 

Aha, takže oni potom s těmi průzkumy od vás jdou do médií, aby jim tam dali

prostor?

 

Ano. Pokud průzkumy ukazují růst preferencí strany, v médiích tomu uvěří a

voliči tomu také věří a média je pustí do vysílání. A nerozhodnutí voliči

mají tendenci takovou stranu vyzkoušet a hlasovat pro ní. Politická základna

nerozhodnutých voličů je v ČR obrovská. Jsou to lidé, kteří rádi

experimentují, ale zároveň neradi dávají hlas někomu, kdo se do sněmovny

nedostane. My tedy připravíme podmínky k tomu, aby byli přesvědčení, že nové

hnutí má trvalý růst a určitě se do sněmovny dostane. V případě Věcí

Veřejných a hnutí ANO se nám to povedlo.

 

Často se hovoří o začarovaném kruhu pro nové politické subjekty, že nemají

mediální prostor…

 

Tak přesně pro tohle zde jsou mediální a průzkumové agentury, aby ten kruh

rozsekly. Do médií se dostanete pouze v případě, že máte šanci na zajímavý

výsledek ve volbách. Abyste ale měli šanci na zajímavý výsledek, musíte se

dostat do médií, aby se o vás voliči vůbec dozvěděli. Ale protože do médií

se dostanete teprve až poté, co získáte dostatek voličů, tak to znamená, že

se pohybujete v kruhu. My dokážeme ten kruh prolomit, že zajistíme

prefabrikované průzkumy ukazující růst preferencí díky spinovým tématům,

které posuneme sami do médií a položíme rovnítko mezi spinové téma a nový

politický subjekt, který se s tímto spinovým tématem umí nejlépe vypořádat.

 

Hnutí ANO Andreje Babiše je tedy produktem prefabrikátů a spinu?

 

Samozřejmě, však ANO si rezervovalo průzkumy u mnoha agentur, už rok před

volbami, v době, kdy ještě nikdo netušil, že vůbec nějaké předčasné volby na

podzim v roce 2013 proběhnou. My jsme dostali do ruky průzkum na jaře 2013,

kde figurovalo tehdy neznámé hnutí ANO s preferencemi postupně od 3 do 11

procent a já sám jsem netušil, odkud se to exotické hnutí vzalo a bylo mi

jasné, že se dívám na prefabrikovaný průzkum od konkurence. Už tehdy totiž

běžel u konkurence spin a prefabrikovaný průzkum, ústředním bodem Babišova

spinu bylo „zatočení s korupcí“ a „Babiš má tolik peněz, že nebude v

politice krást“. Lidé tomu uvěřili. Poté, co Agrofert zakoupil Mafru, tak

začala doslova tsunami mediálního spinu a průzkumy vyráběly obraz rostoucích

preferencí hnutí ANO, které ještě tehdy ve skutečnosti ale nerostly. Byl to

jen prefabrikát. Podílela se na tom i ČT s průzkumy, které brala od nás a od

kolegů z konkurence. Prefabrikace ANO začala fungovat v poctivých

empirických průzkumech na přelomu srpna a září 2013. Veřejnost tehdy konečně

vzala růst prefabrikovaných preferencí ANO za svůj názor a lidé opravdu pro

ANO nakonec hlasovali.

 

Samotný prefabrikovaný průzkum probíhá jak?

 

Vybereme z naší databáze respondenty, kteří sebe definují jako nerozhodnuté

voliče a mají tendenci zkoušet nové perspektivní strany. Vzorek respondentů

konfrontujeme se vzorkem bez prefabrikace. Tím ověřujeme skutečnost a radíme

klientovi, co by měl udělat a změnit, aby se prefabrikát začal přetavovat v

realitu v empirice.

 

Čili to je doslova vaření výsledků voleb na objednávku?

 

Ano, je to technika převzatá z amerických volebních kampaní. Tam jsou

průzkumové agentury doslova závislé na spinech a na výrobě výsledků voleb.

Ten level je tam úplně někde jinde. Koneckonců, kde jinde než v USA by si

lidé zvolili do svého čela neznámého politika, o kterém nikdy v životě

neslyšeli, který je černoch a který nebyl nikdy politickým matadorem a

pomáhal v kanceláři charity na předměstí Chicaga. Spinové téma „Change“ a

Yes, We Can!“ srovnalo republikánskou kampaň se zemí. V Česku byl předmětem

spinu i Jan Švejnar a Jan Fischer při prezidentské kandidatuře, ale jejich

americky řízené kampaně dojely na zoufale nízkou volební disciplínu mladých

voličů, kteří dlouhodobě chodí k volbám ve větších počtech jenom v Praze a

Brně, zbytek republiky válcují voliči nad 45 let věku. Spinová témata v

Česku přitom oslovují hlavně prvovoliče, starší osoby mnohem méně. Čím

starší ročník, tím menší pravděpodobnost, že podlehne spinu.

 

Mládež nakonec hlasovala hlavně pro Karla Schwarzenberga, ne?

 

Ano, ta kampaň byla povedená, kníže s čírem jako pankáč oslovil mladé

voliče, díky své jadrné mluvě (hovno, prdel, neposrat se z toho…), která

mladým lidem u Karla Schwarzenberga nevadí, na rozdíl od prezidenta Miloše

Zemana, což mne dodnes udivuje, že ti lidé nemají trochu sebereflexe.

 

Kdo bude podle vás zvolen prezidentem po Miloši Zemanovi v roce 2018?

 

Pokud se nestane v Česku něco na způsob kyjevského Majdanu, bude to opět

Miloš Zeman. Na to si můžete i vsadit. Česká veřejnost nemá na výběr jiného

kandidáta, na kterém by byl volební konsenzus a který by nabídl více, než

může nabídnout Miloš Zeman. Existují tu ale dvě hrozby: zrušení přímé volby

prezidenta a odvolání prezidenta pro neschopnost výkonu funkce.

 

Opravdu podle vás hrozí svržení prezidenta?

 

Američané ho nechtějí na hradě. A nechce ho tam ani Brusel. Tady na AE News

jsem o tom četl od vás článek, který vyvolal v českých médiích rozruch, pro

mne to není překvapení, tohle je standardní práce amerického velvyslanectví,

stejně takto řídili i demonstrace v Berlíně proti Merkelové minulý rok,

načež Merkelová obrátila svůj vstřícný postoj vůči Rusku o 180 stupňů, a to

jistě nebyla náhoda. Německé i české neziskovky používají stejné scénáře a

prvoplánové šablony při demonstracích, anglické transparenty, anglicky

mluvící poradce, není to nic, co bychom u nás v agentuře neznali. Američané

nejsou příliš dobří s utajením v těchto záležitostech, jim to ale nevadí.

Oni vydají např. dementi a tím to pro ně končí. Pokud jsem si všiml,

dementovali i váš článek. Ale to nic neznamená. Oni vydávali dementi i o

tom, že nijak nezasahují do politiky Íránu před vypuknutím Íránské revoluce,

přičemž těmto dementi nevěřili potom ani samotní američtí zákonodárci.

 

A to zrušení přímé volby?

 

To je věc, kterou jsme dostali na stůl minulý týden. Jedná se o průzkum

názorů, jestli by občané souhlasili se zrušením přímé volby prezidenta.

 

Kdo si tento průzkum žádal?

 

To nemohu sdělit, jenom prozradím, že nejde o domácí zakázku, ale je to

zahraniční klient z USA, který si podobnou zakázku zadal i u konkurence.

 

Znamená to něco konkrétního o dalším spinu z USA?

 

Nemusí to znamenat nic, mnoho průzkumů se zadává přes prostředníky,

zahraniční firmy, český klient třeba nechce odhalit identitu, pro koho se

průzkum zadává, takže to posune přes zahraničního prostředníka, třeba z USA.

Ale je to vypovídající fakt o tom, že politické strany v ČR litují přímé

volby prezidenta. Miloš Zeman má obrovský silný mandát mezi nejsilnějším

volebním elektorátem s nejsilnější volební disciplínou v ČR, u lidí mezi 50

až 65 lety. Ať už stojí proti Zemanovi kdokoliv, musí nejprve odstranit

tento jeho elektorát. A protože to vypadá, že to asi ani nepůjde, tak zřejmě

se někdo chystá na plán B a chce přijít rovnou se zrušením přímé volby.

 

A to by podle vás prošlo?

 

Určitě, pomocí vhodného spinu. Sprostý prezident, každý den nový článek

proti Zemanovi na hlavních serverech, každý den reportáž proti Zemanovi v

České Televizi a série průzkumů veřejného mínění, které se postaví tak, že

větší spokojenost obyvatelstva byla s prezidenty v době, kdy nebyli voleni

přímo. Taková hezká mediální zkratka, že? A když už jsme u toho, mediálně se

to pokryje v České Televizi diskusním pořadem o politické kultuře, že tady

existuje reálná hrozba, že si lidé příště zvolí díky své nezodpovědnosti a

neuvědomělosti nějakou osobu ještě horší, než je Miloš Zeman a to by mohlo

být bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Nakonec proti zrušení přímé

volby nebude ani nikdo protestovat, jak už jste psali v jednom vašem článku,

to bylo výstižné. Podle mne je to reálná možnost, že Česko příště už

prezidenta přímo volit nebude, pokud současná koalice zjistí, že se jí

nepodaří dosadit na Hrad svého člověka po (nebo proti) Zemanovi.

 

Koho chce na Hrad současná koalice?

 

Pravděpodobně to ještě ani sami neví. Vědí, že nechtějí Zemana, ale nemají

kandidáta, který by vyhrál přímé volby u občanů. To je ten největší problém

pro koalici. Američané by rádi viděli někoho z dua Švejnar – Schwarzenberg,

ale ti nemají v konkurenci s Milošem Zemanem šanci. Pokud by ale Zeman již

nekandidoval, situace by se změnila, ta šance by u obou dramaticky vzrostla,

a to i na úkor takových kandidátů, jako Bohuslav Sobotka nebo Andrej Babiš.

Konkrétně Babiš je takový černý kůň případné prezidentské volby, ale on chce

být primárně příštím premiérem, aby mohl kontrolovat mocensko-ekonomický

business ve státě. To by z pozice prezidenta nemohl.

 

Je pravda, že Američané chtějí Babiše na Hradě?

 

Američané chtějí v té pozici někoho, s kým se domluví, kdo jim bude umět

kývat na jejich představy a kdo tyto představy pojme za své vlastní.

Nemyslím si ale, že se nějaký takový politik tohoto profilu podruhé najde,

Václav Havel byl výjimka, natolik významná, že mu odhalili i bustu v

americkém kongresu. Babiš je ale oligarcha na český způsob a s těmito lidmi

se umí Američané domluvit vždycky. A prezident Babiš by posloužil Američanům

lépe než premiér Babiš, protože Američané potřebují ovládat prezidenta jako

nejvyššího představitele státu ve vztahu navenek. Premiér je důležitá pozice

směrem dovnitř státu a to Američany moc nezajímá. Oni neuznávají historický

systém premiérů evropských vlád, nerozumí tomuto systému a proto je i zcela

běžné, že když přijede premiér nějaké evropské země do USA, prezident USA ho

vůbec nepřijme, není-li to nezbytně nutné. Snad jedinou výjimkou je britský

premiér a německá kancléřka, ale ani jeden z nich není typickým premiérem,

jejich pravomoci jsou na rozdíl od běžných premiérů evropských zemí

obrovské.

 

Zemana na Hradě tedy nechce ani Brusel? Ten byl ale z jeho volby původně

nadšený, ne?

 

To nadšení vyprchalo v okamžiku, kdy se Zeman začal chovat více jako

prezident České Republiky a méně jako panevropský hodnostář střihu pana

Rompuye. Zemanův silný tlak na posilování ekonomických vazeb českých podniků

s východními trhy způsobil v Bruselu nejprve zdvižená obočí a po jeho

vstřícných slovech směrem ke zrušení sankcí proti Rusku i doslova zděšení.

Zeman ale pořád představuje pro Brusel politika, který má velmi silné pro-

evropské a pro-unijní smýšlení a dokud toto zůstane, Brusel bude za Zemana

vděčný. Kdykoliv se ale objeví možnost jeho výměny za někoho více proti-

ruského a alespoň stejně pro-evropského, tak nebudou váhat a Zemana potopí.

 

Když se podíváme na průzkumy třeba v médiích, jak má člověk poznat, že jde o

prefabrikát?

 

Pokud to poznáte, tak to znamená, že jde o velmi špatný prefabrikát. Ale i

těch je mnoho. Takovými nepovedenými prefabrikáty jsou třeba různé průzkumy

pro některé orgány Evropské Unie a různé neziskové organizace, kde je

explicitně poptávka po prefabrikátech za každou cenu. Např. průzkum toho,

jestli jsou lidé šťastní, který stát představuje pro naši zemi největší

hrozbu, jestli jsou lidé spokojeni se svojí životní úrovní, jestli se lidem

žije lépe dnes než před rokem 1989 a mnohé další průzkumy, kterým

prefabrikace čouhá z obalů, že to nejde přehlédnout. Takové průzkumy ale

nemají žádný potenciál, nemají žádný „impact“ na společnost.

 

Proč nemají žádný dopad?

 

Protože nemají vypovídací hodnotu. Když udělá agentura takový průzkum, tak

dostane pokaždé jiný výsledek. Dnes jsou respondenti šťastní, protože si

našli báječnou partnerku. Za týden se s ní rozejdou a hodnotí svůj život

jako nešťastný. V televizi uvidí respondent dvě reportáže o ruské agresi na

Ukrajině a do dotazníku napíše, že největší hrozbou pro naši zemi je Rusko.

Za týden je hlavním tématem v televizi Islámský stát a ten samý respondent

napíše, že největší hrozbou pro Česko je nestabilní Sýrie a Irák. Tyto

průzkumy jsou zcela zavádějící a slouží více jako propaganda než jako

seriózní materiál s nějakou vypovídající hodnotou. Přesto je však o tyto

průzkumy velký zájem. Hlavně ze strany médií a televize.

 

Znamená to tedy, že mainstream vědomě šíří propagandu a podkládá ji průzkumy

stejného ražení?

 

Já nemám rád slovo propaganda, protože to slovo je posunuté úplně do jiné

polohy, než ve které by mělo být. Pokud se snažíte někomu posunout informaci

a ta informace má určitý tvar a strukturu, tak to samo o sobě může být

vnímáno jako propaganda a přitom jste neudělali nic špatného. Jenom jste

vzali informaci vyskytující se v bodě A a přesunuli jste ji do bodu B. Tímto

úkonem, jakkoliv se zdá neškodný, vzniká velmi často propaganda, nebo

alespoň to, jak ji dnešní média nazývají.

 

Můžete uvést příklad?

 

Takovým příkladem je např. kauza Pussy Riot. To je modelový příklad. Ta

děvčata provedla výtržnost v kostele a policie je logicky zatkla, zcela

korektně, jak by se stalo v každé západní zemi, v USA nebo i u nás.

Zahraniční média tu informaci z ruských médií vyzvedla a přenesla ji na

hlavní stránky západních novin a serverů ve vyznění, že ruský režim uvěznil

disidentskou skupinu. Ty články jsem četl, byly doslova přeložené z ruštiny,

bez jediného změněného slova, ale přesto vyznění těch článků v západním

tisku byla hotová surová propaganda, která de facto vysvětlovala, že pokud

nemůže člověk v kostele svobodně skákat po oltáři a tancovat za doprovodu

zvukové aparatury divoké tance, tak je to projevem totalitního režimu a

diktatury a nesvobody.

 

Ano, tak nějak to uváděla i česká média.

 

Nejenom, že to uváděla česká média. Česká média to slovo do slova převzala

od zahraničních tiskových agentur, tuším od Reuters pocházela ta originální

zpráva.

 

Když mluvíme o těchto agenturách, jaké máte s nimi zkušenosti?

 

Ty velké zpravodajské agentury, to jsou mediální kolosy, kde nejde o

novinařinu. Oni novinařinu ani nedělají, ale spíš fungují jako agregátory

informací. Fungují de facto jako rádiové vysílače, které přenášejí pouze

signál, ale ten signál obsahuje informace, které vznikají mimo tiskové

agentury. A problém těchto agentur je v tom, že do svého přenosového pásma

pouštějí pouze úzkou skupinu vstupních zdrojů. Přebírají informace od

velkých novin, velkých serverů, jak se říká, od mainstreamu. Ale i od VIP

bloggerů. A neznámých subjektů s akreditací a tiskových odborů vlád a

zpravodajských služeb. A protože mainstream je v soukromých rukách, mnohdy v

nadnárodních svazcích, tak najednou začnete zjišťovat, že všechny tyto

agentury šíří jeden typ informací, což je velmi nebezpečné pro svobodu a

demokracii v západních zemích, protože ne všechno, co se do přenosového

pásma těchto agentur dostane, je zpravodajství.

 

Platí stále ona poučka, že jakákoliv propaganda a lež, kterou posvětí velká

trojka, se stává pravdou?

 

Samozřejmě, platí to stále a vlastně dnes to platí více, než tomu bylo

kdykoliv předtím. Agentury AP, AFP a Reuters tvoří 99% všech mediálních

zpráv v EU a v USA, každou minutu chrlí tisíce zpráv, které okamžitě

přebírají národní tiskové agentury jednotlivých zemí a od nich noviny, média

a televize. Když půjdete hluboko zpětně po původu těchto zpráv, tak se

nedozvíte, kdo je napsal, kde vznikly, kdo je certifikoval jako validní.

Dnes stačí zkrátka certifikace toho, že informace vypadla z jedné z těchto

tří agentur a tím pátrání po původu informace končí. V tom je obrovská

hrozba pro informační integritu v médiích. A když se podíváte, jaký

propagandistický éthos šíří třeba Česká televize, a to je velmi malá lokální

ryba, jaký dopad asi musí mít informace chrlené z těchto tří zpravodajských

agentur, které nikdo nekontroluje a neověřuje jejich vstupy?

 

Jsou tedy informace na alternativních serverech pravdivější?

 

Propaganda jede na plné obrátky na celé mediální frontě. Také alternativní

média publikují často věci za horizontem toho, co bych se já odvážil nazývat

pravdou. Ovšem na rozdíl třeba od mainstreamu probublává v alternativních

médiích na povrch nezkreslená pravda, ta zásadní pravda bez příkras a

nějakého vylepšování. Čtenář má možnost se dozvědět pravdu a dát si jí do

konfrontace s informačními produkty mainstreamu. To vidím jako pozitivní věc

a světlo na konci tunelu.

 

Čtete AE News pravidelně?

 

Občas přijdu a přečtu si nějaké články, na můj vkus jsou příliš dlouhé a

obsáhlé, nemám moc času, ale je fajn, že píšete o událostech v širokých

souvislostech, o kterých my víme třeba v agentuře, ale do médií se nic

takového nedostává. Práce, kterou děláte, může být z určitého pohledu i

lehce nebezpečná, protože otevíráte hnisavé rány současné západní

mediokracie, mluvíte o vlivech amerických tajných služeb na dění v ČR, o

kterém my víme, že se děje v neskutečném měřítku a rozsahu, je ale dobře, že

tyto informace zaznívají.

 

Co byste závěrem vzkázal čtenářům?

 

Aby neposuzovali zprávy v médiích podle mustru typu „říkali to v televizi,

tak to bude pravda„, nebo „psali to na nejserióznějším zpravodajském

serveru, bude to pravda„, protože v dnešní době je pravda velmi křehké,

vzácné a výbušné zboží, které se do mainstreamových médií mnohdy ani

nedostane. Přemýšlejte nad mediálními zprávami, zda-li se nestáváte obětí

spinu.

 

Děkuji Vám za rozhovor.

 

 

i v ČR existence Top Secret, co na to náš švejk ?

 

 

Komu:

Datum: 06.12.2014 02:48

 

MONIKA PAJEROVÁ JE DCEROU NORMALIZAČNÍHO ŠÉFREDAKTORA OBRANY LIDU A SIGNÁLU  ( NAŠE VOJSKO) , ZARYTÉHO STALINISTY ! VÍDÁVAL JSEM JI U SOŠKY RUDOARMĚJCE S PIONÝRSKÝM ŠÁÁTKEM V DOBĚ KDY JSEM BYL NUCENĚ NASAZEN V DĚLNICKÉ PROFESI NAŠEM VOJSKU, KTERÉ OBA PLÁTKY VYDÁVALO. V ROCE 1989 SE VECPALA MEZI STUDENTY A V ROCE 1999 ROZBÍJELA INICIATIVU DĚKUJEME- ODEJDĚTE . BYLAM V TÉ DOBĚ NA MINISTERSTVU ZAHRANIČÍ ÚŘEDNICÍ !

Jan Valenta Národní listy:

redakce : OHRAŽUJEME SE PROTI VULGÁRNÍMU VÝROKU NA EMAILU ( DOPISNICE) "ŽE PRÝ NÁŠ ŠÉFREDAKTOR SI NECHAL NĚJAKOU ČÍČOU UKRÁST NÁRODNÍ LISTY, STRANICKÝ DENÍK. ANO NÁRODNÍ LISTY BYLY OHROŽENY ALE JAK VÍTE, TA "ČÍČA|" JEDNA Z AKTIVISTEK KTERÁ DOSTALA DŮVĚRU V ROCE 2012 , ZNEUŽILA JI A V REDAKCI NÁRODNÍCH LISTŮ NENÍ A POKUD VYDÁVÁ ILEGÁLNĚ DOMÉNU NĚKDE NA MORAVĚ, NEJSOU TO NÁRODNÍ LISTY, KTERÉ MAJÍ TČ. PĚT WEBŮ.

 

Předmět: Fwd: Fwd: Fwd: Fwd: MRAVNOST NADE VŠE! Kdo je MONIKA MacDonagh PAJEROVÁ?

 

 

Obrazovku České televize a TV Nova ovládlo monstrum jménem MONIKA MacDonagh

PAJEROVÁ

 

Zagooglíme si a zjistíme, že:

 

1. Je to vysokoškolská pedagožka pražského centra New York University.

To je něco podobného, jako byl dříve VUML akorát tady je to o Havlismu.

 

2.Je vdaná za Ira Petra MacDonagha.

 

3.Měla milenecký vztah s Lubomírem Zaorálkem a po jeho rozvodu s ním také

žila.

 

4.Její dcera je moderátorka TV Nova Emma Smetana (takové příjmení je proto,

že má i francouzské občanství, narodila se totiž v Paříži, kde M. Pajerová

žila se svým prvním manželem Smetanou).

 

Emma Smetana žije s muzikantem a hercem izraelského původu Jordanem Hajem.

 

5.Její sestrou je "Biomasa" alias Kateřina Jacques (Jméno má od svého

francouzského exmanžela Christiana Jacquesa).

 

Připomeňme, že Jacques je partnerkou dlouholetého předsedy strany Zelených a

Topolánkova místopředsedy vlády Martina Bursíka (není potřeba představovat)

a porodila mu dceru Noemi.

 

Bursík dříve žil s nevlastní sestrou Jiřího Dienstbiera ml. Monikou.

 

Jiří Dienstbier st. byl čtyřikrát ženatý, jeho třetí manželkou byla Květa

Dienstbierová ,bývalá manželka Ivana Havla.

Ivan Havel je bratrem zesnulého ex-prezidenta Václava Havla.

Syn Jiří Dienstbier (ČSSD) se narodil ve Washingtonu a je to americký státní

občan.

 

 

 

----------------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘETISKUJEME ANONYMA NA EMAILU OHLASY JAKO OJEDINĚLÝ HULVÝTSKÝ VÝROK. PRO TUTO HRUBOST A NESMYSL NELZE ZVEŘEJNIT OHLASY NA INTERWIEW V SOUHRNU, NEBOŤ SPRÁVCE SÍTĚ NÁM NEPUSTÍ ŽÁDNÝ HRUBÝ, VULGÁRNÍ A JINÝ VÝROK SVĚDČÍCÍ O TOM, ŽE MNOZÍ KRITIZUJÍ CHOVÁNÍ PREZIDENTA, POSLANCŮ, SENÁTORŮ A POLITIKŮ, CHOVAJÍ SE VŠAK JAKO "ŽUMPA ". NÁRODNÍ LISTY VYCHÁZEJÍÉ, STANICKÝ WEB NDS JE SOUČÁSTÍ KLUBU NÁRODNÍCH LISTŮ. VAŠE REDAKCE: CITUJEME

"kandidaturu na Čura si podržuje tým kolem emailové skupiny 15.3.2012@seznam.cz , který klasické stranické

vzdělání prostě nezapře a jehož dlouhodobé lítostivé fňuky nad rotací kádrů 17.11.2012 dojímají jistě nás všechny.

V současné době komise zvažuje i zařazení kandidatury redaktora Národních webových novin, poněvadž si nechal

ukrást jakousi čičinou svůj stranický deník. :-) gr" gr je hulvát !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky POKRAČUJEME V REVOLUCI SVĚDOMÍ NÁRODA