Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


INFORMACE O PRAVÉ TVÁŘI VÁCLAVA HAVLA NEZÁVISLE , AUTOŘI SE NEZNAJÍ OSOBNĚ. ZDROJE USA . ZNAJÍ.

22. 12. 2014
Předmět: Informace o Václavovi HAVLOVI
JAKO AUTOR SERIÁLU FAKTŮ O ŽIDOZEDNÁŘÍCH ILUMINÁTI I.II.III. AKTUÁLNĚ DO XXV. DÍLU TRIPTYCHU .....JAN VALEŠ ZE ZBIROHA AUTOR

                                                          páni, Info o Havlovi (z USA)
 Václav Havel nabyl po 17. listopadu 1989 v restituci rozsáhlý majetek.
Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila
Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového
krále, miliardáře Miloše Červenky.


Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na
počátku 20. století. Otec a strýc Václava Havla byli členy zednářské lóže
"Bohemia".
Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub a oba
byli členy Rotary-klubu. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou
dílem strýce Václava Havla, Miloše Havla filmového podnikatele. Významnou
měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel,
majitel stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem
Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou
homosexualitou.


Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování barrandovských
studií, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem.
Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a
promítání amerických filmů.


Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se
nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší
elita českých herců. Rodina Havlů patřila k prominentním Židům, svědčí o
tom fakt, že Miloš Havel a Václav Havel senior spolupracovali nejen s okupační
správou, ale také s Gestapem a SD (Sicherheitsdienst). V Lucerně (která
byla ve vlastnictví Havlů) ustavili rezidenturu SD a zřídili konspirativní
byty. Zde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem.
Miloš Havel zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a
optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé jméno a
příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný úředník pražského
Gestapa. Miloš Havel dostal také celou řadu osob do koncentračního tábora
a vězení.


Po válce byl Miloš Havel zařazen pod svým německým jménem na listinu
válečných zločinců. Byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných
okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích
Miloše Havla s StB. Miloš Havel podepsal StB také spolupráci. Po navázání
spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa.


V Západním Německu požádal Miloš Havel jako "pronásledovaný" český Žid za
války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal
polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů
korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký
rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej
odškodnil.


Vraťme se však k Václavu Havlovi. Ten se programově angažoval v Chartě 77,
ve které byla řada (bývalých) komunistů, tzv. "osmašedesátníků". Namátkou
uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav
Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl rovněž členem
KSČ a to do roku 1967.. Všichni mluvčí Charty 77 byli Židé nebo zednáři.


Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než
tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a
komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou
usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.


Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu
mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým
parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal
symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a
doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.


V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a především
v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující
slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě nároků
sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po
25.2. 1948.


Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je
zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako
kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na
něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce
1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý
majetek, o který požádal.


Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert kříže. Na
přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: "Já jsem se k
tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale
vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když
jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici,
pokud jde o ty dekrety." Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však
Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.


O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi
netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou tzv. sametové
revoluce a falešného sametového "národního obrození". Restituce příjemně
postihly řadu disidentů z Charty 77 a ti chartisté, na které nic nezbylo,
si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova
spolupracovnice a disidentka z Charty 77 (Židovka) Marta Chadimová , jejíž restituční
podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však odhalen a před
odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.


Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že
prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru
25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom
konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom
smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.


Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše
Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent
moskevského MGIMO (aneb "Akademie KGB") Červenka také Havlův majetek
spravoval a fungoval jako Havlova "peněženka". Naskýtá se proto otázka,
pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.


Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem
ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti
Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovalašedá eminence jménem Červenka.


Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem
toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havel však rozhodněnezchudl, svá aktiva má uložené jinde.


Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej
vykreslují Židy ovládaná média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy
velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za
"jednoho z nejlepších synů národa" vybrán jistý deviantní fotograf
obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská. Je
to jen důkazem, kterak se instalovaná "česká kulturní elita" (většinou
tvořená
Židy) utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřnosti.


Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a
s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo řečeno byl
sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si
 komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra
 Mariána Čalfu.  Havel také obnovil všechny židovské společnosti ve státě a zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř
všichni vyvolení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří byli povoláni pro budoucnost k vybraným rolím.

V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovala k televizorům
videokazeta s Havlovou hrou "Asanace", natočenou malou divadelní scénou v
Německu. Na konci děje hry byl připojen asi osmiminutový fotografický
přehled autorova života. Na jednom snímku je Václav Havel se všemi
rituálními symboly svobodných zednářů korunován králem.
Václav Havel byl
zasvěcen do zednářské lóže v roce 1968 při svém pobytu v USA. Do lóže byl uveden Arthurem Millerem,
 Židem a bývalým americkým komunistou.  Havlovi se dostalo 30. stupně zasvěcení podle amerického rituálu
(Ritual of Knight Kadosh z roku 1879).
Etika rytířů 30. svěcení (Kádoš) je v rituálu charakterizována takto : "Moi, rien que moi, tout ŕ moi, tout pour moi, et
cela par tous les moyens quels qu´ils soient",  tj. Já, nic než já, všechno mě, všechno pro mne a to všemi prostředky, lhostejno jakými.
Stupeň rytíř Kádoš je pojmenován podle rabína Ha-Kadoshe.  V zednářském řádu Kádoš existuje 7 stupňů.
Václav Havel byl zasvěcen ve stupni 1. jako Le Kadosh    Israelite (Kádoš Izraelita).

Svým stupněm zasvěcení byl Havel předurčen (vyvolen) pro výkonnou politickou roli.
V den své inaugurace předstoupil před veřejnost v krátkých nohavicích svých kalhot,
 což v nezasvěcené veřejnosti vzbudilo rozpaky, zasvěcenci v celém světě však věděli,
že patří králi bosáku služebníku Židů. Krátce po svém zvolení prezidentem navštívil Izrael, kde s rabínskou
čepičkou na hlavě převzal čestný doktorát. Vídeňský Kurier přinesl fotografii Havla,
na níž s židovskými modlícími řemínky na hlavě, opřen o Zeď nářků, šeptá hebrejské modlitby a skládá přísahu.

Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti.
Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim.
Ten, kdo jej uznává a uctívá jako "morální symbol",   zároveň přijímá tuto pokřivenou morálku.
 


Předmět: Informace o Václavovi HAVLOVI.... ( z archivů )

                                                          páni, Info o Havlovi (z USA)
 Václav Havel nabyl po 17. listopadu 1989 v restituci rozsáhlý majetek.
Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila
Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového
krále, miliardáře Miloše Červenky.
Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na
počátku 20. století. Otec a strýc Václava Havla byli členy zednářské lóže
"Bohemia".
Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub a oba
byli členy Rotary-klubu. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou
dílem strýce Václava Havla, Miloše Havla filmového podnikatele. Významnou
měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel,
majitel stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem
Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou
homosexualitou.
Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování barrandovských
studií, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem.
Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a
promítání amerických filmů.
Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se
nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší
elita českých herců. Rodina Havlů patřila k prominentním Židům, svědčí o
tom fakt, že Miloš Havel a Václav Havel senior spolupracovali nejen s okupační
správou, ale také s Gestapem a SD (Sicherheitsdienst). V Lucerně (která
byla ve vlastnictví Havlů) ustavili rezidenturu SD a zřídili konspirativní
byty. Zde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem.
Miloš Havel zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a
optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé jméno a
příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný úředník pražského
Gestapa. Miloš Havel dostal také celou řadu osob do koncentračního tábora
a vězení.
Po válce byl Miloš Havel zařazen pod svým německým jménem na listinu
válečných zločinců. Byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných
okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích
Miloše Havla s StB. Miloš Havel podepsal StB také spolupráci. Po navázání
spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa.
V Západním Německu požádal Miloš Havel jako "pronásledovaný" český Žid za
války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal
polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů
korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký
rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej
odškodnil.


Vraťme se však k Václavu Havlovi. Ten se programově angažoval v Chartě 77,
ve které byla řada (bývalých) komunistů, tzv. "osmašedesátníků". Namátkou
uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav
Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších. Václav Havel byl rovněž členem
KSČ a to do roku 1967.. Všichni mluvčí Charty 77 byli Židé nebo zednáři.


Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než
tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a
komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou
usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.


Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu
mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým
parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal
symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a
doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.


V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a především
v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující
slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě nároků
sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po
25.2. 1948.


Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je
zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako
kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na
něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce
1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý
majetek, o který požádal.


Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert kříže. Na
přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: "Já jsem se k
tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale
vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když
jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici,
pokud jde o ty dekrety." Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však
Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.


O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi
netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou tzv. sametové
revoluce a falešného sametového "národního obrození". Restituce příjemně
postihly řadu disidentů z Charty 77 a ti chartisté, na které nic nezbylo,
si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova
spolupracovnice a disidentka z Charty 77 (Židovka) Marta Chadimová , jejíž restituční
podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však odhalen a před
odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.


Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že
prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru
25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom
konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom
smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.


Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše
Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent
moskevského MGIMO (aneb "Akademie KGB") Červenka také Havlův majetek
spravoval a fungoval jako Havlova "peněženka". Naskýtá se proto otázka,
pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.
Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem
ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti
Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovalašedá eminence jménem Červenka.
Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem
toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havel však rozhodněnezchudl, svá aktiva má uložené jinde.
Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej
vykreslují Židy ovládaná média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy
velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za
"jednoho z nejlepších synů národa" vybrán jistý deviantní fotograf
obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská. Je
to jen důkazem, kterak se instalovaná "česká kulturní elita" (většinou
tvořená
Židy) utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřnosti.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a
s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. A navíc jak už bylo řečeno byl
sám bývalým komunistou. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si
 komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra
 Mariána Čalfu.  Havel také obnovil všechny židovské společnosti ve státě a zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř
všichni vyvolení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří byli povoláni pro budoucnost k vybraným rolím.
V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovala k televizorům
videokazeta s Havlovou hrou "Asanace", natočenou malou divadelní scénou v
Německu. Na konci děje hry byl připojen asi osmiminutový fotografický
přehled autorova života. Na jednom snímku je Václav Havel se všemi
rituálními symboly svobodných zednářů korunován králem.
Václav Havel byl
zasvěcen do zednářské lóže v roce 1968 při svém pobytu v USA. Do lóže byl uveden Arthurem Millerem,
 Židem a bývalým americkým komunistou.  Havlovi se dostalo 30. stupně zasvěcení podle amerického rituálu
(Ritual of Knight Kadosh z roku 1879).
Etika rytířů 30. svěcení (Kádoš) je v rituálu charakterizována takto : "Moi, rien que moi, tout ŕ moi, tout pour moi, et
cela par tous les moyens quels qu´ils soient",  tj. Já, nic než já, všechno mě, všechno pro mne a to všemi prostředky, lhostejno jakými.
Stupeň rytíř Kádoš je pojmenován podle rabína Ha-Kadoshe.  V zednářském řádu Kádoš existuje 7 stupňů.
Václav Havel byl zasvěcen ve stupni 1. jako Le Kadosh    Israelite (Kádoš Izraelita).
Svým stupněm zasvěcení byl Havel předurčen (vyvolen) pro výkonnou politickou roli.
V den své inaugurace předstoupil před veřejnost v krátkých nohavicích svých kalhot,
 což v nezasvěcené veřejnosti vzbudilo rozpaky, zasvěcenci v celém světě však věděli,
že patří králi bosáku služebníku Židů. Krátce po svém zvolení prezidentem navštívil Izrael, kde s rabínskou
čepičkou na hlavě převzal čestný doktorát. Vídeňský Kurier přinesl fotografii Havla,
na níž s židovskými modlícími řemínky na hlavě, opřen o Zeď nářků, šeptá hebrejské modlitby a skládá přísahu.
Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti.
Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim.
Ten, kdo jej uznává a uctívá jako "morální symbol",   zároveň přijímá tuto pokřivenou morálku.

( PŘEVZATO ZE ZDROJŮ USA A KANADY- REDAKTORKA KARLA ZAPLETALOVÁ )

 



 

 

Náhledy fotografií ze složky AKTUALITY NÁRODNÍCH LISTŮ