METAMORFOSY-PROMĚNY 21.STOLETÍ
AUTOR . JAN VALENTA
ROZHODL JSEM SE PONĚKUD DOPRACOVAT SVŮJ ÚVOD, ROZDĚLIT ZVEŘEJNĚNÉ ČÁSTI JEDNOTLIVÝCH PŘÉBĚHŮ, KTERÉ JSOU DE FACTO RETROSPEKTIVOU Z PANKÁCKÉ VĚZNICE, KDY VYPRAVĚČ POD ROUŠKOU NESPAVOSTI NA PRASTARÉM KAVALCI VZPOMÍNÁ NA SVOJI BIOGRAFII A PŘÍBĚHY KTERÉ ZNÁ. K NIM PŘIBÝVAJÍ DALŠÍ, TAK ABY BYLY DRAMATIZOVATELNÉ DO SCÉNÁŘE , KDY MŮŽE SE JEDNAT O SERIÁL.ČTENÁŘI NÁRODNÍCH LISTŮ INTERNET BUDOU PRVNÍ, KTEŘÍ SE SEZNÁMÍ S PŘÍBĚHEM , KAŽDÝ ZASAZENÝ DO SVÉ DOBY. POKRAČUJE OSU OVIDIA A JEHO RODINY AŽ PO CÍSAŘE CLAUDIA. DOPLŇUJI TO, CO OVIDIOVI BYLO VLASTNÍ, KDYŽ PSAL VLASTNÍ LISTY Z PONTU A METAMORFOSY- PROTKNUTÉ LÁSKOU KE SVÉ MLADÉ ŽENĚ A SYNOVI , DÁLE V PŘÍBĚZÍCH "Z CELY" JDE O AUTENTICKÉ PŘÍBĚHY SPOLUVĚZŇŮ. TOTO PROLÍNÁNÍ VRCHOLÍ LÁSKOU AUTORA VE ZRALÉM VĚKU A JE DOKRESLENÍM PŘÍBĚHŮ ŽEN, KTERÉ BYLY SPJATY SE SPOLUVĚZNI NEBO LITERÁRNÍ HISTORII. VĚŘÍM, ŽE TYTO PROMĚNY BUDOU VÝMLUVNÉ I PRO DNEŠNÍ DOBU A TOU I KONČÍ...
P R O L O G Co svět existuje jest věčná konfrontace moci a nejhřejivějších lidských citů a osudů. Obé se střetává v neustálých konfliktech napříč staletími. Bezohlednost tupé moci , nejmocnějších lidí tohoto světa se střetává s obyčejnou lidskou touhou po svobodě a hřejivé lásce. Kulturní výročí Češi zapomínají a to jak na domácí "slavné", tak i ty "světové", tím i na svoji identitu. Stalo se mi, že přes různá omezení jsem za minulého komunistického režimu četl vzácná díla autorů, kteří se v různých dobách dostali do konfliktu se zákony, které si mocní vytvořili pro udržení své vlády, které však sami nedodržovali a neřídili se jimi a ani dnešní mocní je nerespektují. Psal jsem v jistém věku a jak je patrné i nyní romantické verše a díla " do šuplíku" pro lepší časy. Některé rukopisy mi byly letošního roku 2007 ukradeny, sprostě jak se sluší na zkorumpovanou moc !- Romantické verše a příběhy v konfrontaci s tupostí mocných mi připadaly dobrou odezvou-proměnou. Nenapadlo mne, že otevřu v době " konzumu, cynismu a lhostejnosti" , věčné otázky : - Jsme vůbec ještě schopni navazovat na to nekrásnější co přinesla konkrétní doba ? Snažím se mapovat tu část, kdy známe podstatu lidského vztahu ve vypjatých podmínkách. Střet mnohdy osudový s mocí.... Co jsou vlastně proměny? - Různé momenty v životě lidí, údajně nejrozumějších tvorů naší modré planety. V tomto třetím tisíciletí vidíme jak se Země mění. Naše lhostejnost k darům světa se nám vymstívá živelnými pohromami, ale ani v té mezilidské oblasti nejsme těmi, kteří by mohli být pyšní na to co děláme. Jeden a po něm další odvážní estéti a průkopníci právě před dvěma tisíciletími razili poselství starověku - antiky moderní době 21.století : Publius Ovidius Naso opouštěl své město které miloval, aby z vůle moci strávil zbytek života na pustém místě v oblasti Černého moře, dnešního Rumunska, daleké tehdy Tomidě. Byl obklopen civilizací antického Říma, tyl z ní a byl úspěšným mužem. Dokázal vedle Metamorfos napsad Kalendarium a ve vyhnanství stěžejní díla světové literatury- dokončil Proměny, napsal Žalozpěvy a Listy z Pontu. Byl to člověk smyslný a podobný dnešním mužům , produkt vysokého stupně lidské civilizace. Byl pln protikladů, oněch proměn.Tento muž stál na skalisku pustého výběžku a hleděl věkům napřed a dokořán: Ten muž byl před dvěma tisíciletími PUBLIUS OVIDIUS NASO ! pokr. příště Prolog 2 I dnes jako tehdy stojí muži na skalisku pustého výběžku, před dveřmi cel a vzhlížejí zde do "díry" jakéhosi otvoru, jediného spojení s tím co za těmito dveřmi se ocitá. Před tak zvaným "barem" stojí muž ve věku nejslavnějšího básníka antiky. Lhostejno, zda jde o vyhnanství nebo vězení. Obojí vychází zcela na stejno ! Za Ovidiem stál tehdy liktor ( policista)- bachař, který sledoval každý jeho krok. Naso věděl, že krutost té doby mu nedává šanci se vrátit mezi své přátele a ke své milované ženě, ale nad tím strážcem- ubožákem, měl navrch. Každým dnem dával lidstvu řádky, které čtou dnes miliony lidí i po staletí rozdílu a to bez rozdílu věku, náboženství a stupně kultury. Jsou vděčnými čtenářkami především ženy a "otrlí" muži jsou dojati "Listy z Pontu" či "Žalozpěvy". Byl slavným už za svého života a uznáván nejmocnějšími muži tehdejšího světa. Měl odvahu po rozpadu prvého manželství ze kterého mu vzešla oddaná dcera, vzít si mladou ženu, žít podle sebe a vlastně moderním pojetím jak jej známe dnes. Odmítal milostné návrhy císařovny Agrippiny a její dcery Octavie, aby naplnil i mravní požadavky císaře Augusta na rodinný kodex. Paradoxně, neboť Juliánský rod vzešlý z patriciátu degeneroval. Ovidius stranil Caesarovi Germanicovi, mladému adeptu nástupnictví prvého císaře. Psal podle svého srdce a svědomí ale to se nenosí ani v XXI.století. Protože byl "dvorním básníkem", ale i milovaným veškerým italským lidem ( nepocházel z Říma ale většinu života zde žil), kulturními Řeky, aby vytvořil skvělé Metamorfosy-Proměny na téma řeckých bájí a pověstí, jakož i Kalendy, zaobírající se římskými zvyklostmi. " Nechoď s pány na led, ten se prolomí, pán zůstane a ty si zlomíš nohu". Tak toto přísloví se hodí na oba muže rozdílného věku. Dělí je dvatisíce let a přesto mají podobné ideje. Naso byl přesvědčený republikán. Náš průvodce dějem současných "Proměn", taktéž demokrat.... Ovidius sázel na rozumného nástupce císaře, který byl oficiálně "dohlížitelem"- principem republiky. Ta však zanikala již za Gaia Julia Caesara a Octavián byl tím, který špinavou práci vojevůdců Říma dokončil. Muž o dva tisíce let později neproslul věhlasem, ale dostal se do "mlýnských kamenů".Stačí i dnes něco říci, kritizovat a i opomenout na krytá záda, aby zlomkem sekundy se změnil život venku za ten za "mřížemi". Caesar zavedl v městě Římě novinky, jakýsi barometr veřejného mínění, psané papyry na sloupech náměstí a nároží, až do chvíle, nežli přišel prétorián. Zkuste dnes psát ostré články na internet či do novin. Naooko máme demokracii. Řím měl naooko nejdemokratičtější kontrolní mechanismy moci, podle kterých dnes tvoříme Ústavy zemí a dokonce Evropské unie. A přeci....Čeho se měl dopustit Naso, který často velebil Augustovu demokratickou diktaturu ? Čeho se dopustil muž a jiní mužové éry 20 a 21.století ? Ovidius byl mistr stillu (pera), kritizoval to co jej obklopovalo a lidé jej poslouchali na nárožích. Náš národ měl také básníka 19.století, Karla Havlíčka Borovského. Skončil v Brixenu a Ovidius, kterého překládal právě Havlíček v doživotním vyhnanství. Neustálý koloběh světa má své Matamorfosy- Proměny. Ponořme se napříč věky a sledujme epizody ze života těch, kteří leželi mocným v žaludcích, abychom díky průvodci, jenž vše psal ve vězeňské cele Pankráce se ponořili napříč staletími, kdy myšlenka vždy předběhla svoji dobu. AUTOR
ZE ŽALOZPĚVŮ
Beze mne půjdeš má knížko, já přeji ti toho,žel také tvůj pán s tebou tam nemůže jít.
Jdi, leč neupravena přes Černé moře, od vyhnance poslána , dílu mému se sluší,
podrž nešťastná kniho , známky těch truchlivých dnů na ostrově Tomů......
--------------------------------------------------------
Rok 16 Smrti se nebojím, nic než způsobu bědného,
nebýti moře mi krokem vítal bych smrt jako dar .
I kdyby takové smrti byl hoden , proč podobný úděl trestá nevinné, mou ženu,syna,
nevinné spolu se mnou ?
Nepluji na této lodi sám .....
Mne však otcovská země, můj rodný Řím má navždy odňata býti,
jestliže dotčené božstvo umírní poněkud hněv !
PUBLIUS OVIDIUS NASO PŘED SMRTÍ .
MOCNÍ TOHOTO SVĚTA NEODPOUŠTÍ NESOUHLAS S JEJICH ZPŮSOBEM ŽIVOTA.
TOHO SE DOTKL OVIDIUS, TOHO I JÁ..... j.v.....DNES
Náhledy fotografií ze složky FOTO JAN VALENTA